Svatý nebojácný pátek, jíst. Blog. Běh. začíná dnes. Sedím u stolu Country Inns & Suites v Sunnyvale a čekám na zbytek mých spoluhráčů, guzzlingové vody a blogování.
Před několika měsíci – kdy se May zdála jako opravdu dlouhá doba – Marie z Make a také mě pozvala, abych se k ní připojila k šílenému běžeckému štafetu. Řekl jsem „ano“, protože vždycky uvádím (Whitney vždy uvádí „ne“, pokud jste přemýšleli), a proto se nesela moje šílená a nebojácná snaha dostat se do běžeckého tvaru.
Ale není to jen běh. Nikdy to není jen běh.
Stejně tak je to pryč od mého manžílek i mladých lidí na dlouhý víkend, který zahrnuje nervy, aby požádal o to, co chci, bez jiného důvodu, než to chci. [Vedlejší poznámka: Je to jedna věc, která se posouvá kolem své rutiny pro práci nebo vážné pronásledování, ale to je čistá rekreace, celková bomba viny!]
Stejně tak má vnitřnosti vrátit se zpět do běhu a věřit, že je to nejen moje tělo před Baby, které by mohlo udělat tento typ události.
Stejně tak má sociální nebojácnost strávit víkend s 13 dalšími zastrašujícími ženami, které nevím.
Stejně tak si udělá čas na to, abych udělal veškerý běh i křížový trénink, když bych raději spal. Koordinovat rutiny s mým manžílek, aby běžel se Sunny nebo Olivií nebo Amandou nebo Whitney. Nebo skartovat s Jillian. Nebo jog na místě před mým televizí do Cougar Town a Wii In Shape Plus (které miluji, BTW, protože uvádí, že běžím šest minut mil a opravdu běžím dvanáctiminutové mil).
Ale pokud je to tak těžké, proč být nebojácný?
Teď, když jsem se z cesty dostal, uvedu, že to chci udělat. Chci si dokázat, že můžu. Chci dát skvělý příklad svým chlapcům. Chci, aby byl můj manžílek hrdý. Chci tyto nové ženy uspokojit.
A obecně chci nakopat zadek!
{Přeji mi štěstí, protože jsem stále nervózní}
0 Comments